Ve vzpomínkách vidím babiččiny nudle s mákem - ještě za vlhka krájené placky stočené do ruliček. Nudle, vyrobené babičkou, hustě posypané mákem a zalité rozpuštěným máslem. To byla dobrota.
Kouzlo domácí těstoviny bylo zničeno školními a závodními jídelnami. Nudle, kolínka, fleky a flíčky, uprostřed syrové a slepené a na okraji rozvařené, se staly pouhou poživatinou. Umění dobrých nudlí, jaké uměla moje babička, zmizelo.
Učíme se nahrazovat laciné kvalitním; do našich kuchyní, srdcí a žaludků vstupují italské těstoviny. Krátce se vaří, jsou žluté a chutnají. Dobrota na talíři se stává zpěvem bel canto chuťového vnímání.
Italské kulinářské umění zrcadlí dějiny. Těstoviny jsou nedílnou součástí našeho jídelníčku. Vaření „lagane”, což jsou dnešní lasagne, je známo již v 1. století.
V 8. století po invazi Arabů na Sicílii se poprvé objevily nudle„makarony“, jak je pojmenovali Arabové.
Na jihu Itálie se v r. 1839 těstovina poprvé spojila s rajským jablkem. Tento svazek dal gastronomii kulinářský impuls. Objevily se desítky tvarů těstovin, desítky barev a variace chutí italských rajčatových omáček. Podle italských zákonů pasta (těstovina) musí být vyrobena a sušena jen z pšenice Triticumdurum. Pšenice Triticumdurum se mlela v kamenných mlýnech Etrusků a Římanů a míchala se do těst. Durum mouka a durum semolina (krupice) je základní surovinou na výrobu těstovin, které se vaří podle italské tradice - na skus (al dente). Každý region Itálie má své tvary, barvy a chutě. Těstovina se vaří, dusí, peče, používá místní potravinové zdroje a tím rozšiřuje bohatost chuťových variací. Každá italská domácnost má svůj recept na těstoviny, který se předává z generace na generaci. Je známo, že Ital sní za rok asi 60 kg těstovin. Těstoviny jsou celosvětově nejvíce žádaný vývozní artikl Itálie.
Pavla Stine